Troufám si říct, že nebýt rodiny, nebyla bych šťastná. Navíc to byla má rodina, která mě vždy podporovala v tom, co mě baví, tedy i v kreslení.

Vděčná jsem hlavně za mého milovaného přítele, který je mi oporou již opravdu dlouho, přičemž slovem "dlouho" opravdu nepřeháním, jelikož jsme spolu od mých 15 let.

Aleši, děkuji Ti za to, že Tě mám!

Zvířata mě fascinují nejspíš od narození. Jiné děti si k Vánocům přály panenku nebo auto, já jsem Ježíškovi psala o encyklopedie zvířat.

Mým největším koníčkem jsou naši psi. Ovšem mé chovatelské zkušenosti zahrnují i králíky, osmáky degu, potkana, akvarijní rybky, suchozemské kraby, papoušky, želvu vroubenou, koně, ale i dokonce pavouka, který byl chycen ve sklepě mou babičkou a umístěn do velké sklenice, kde jsem mu servírovala chycené mouchy. :)

Zachytit krásu pomíjivé chvíle pomocí fotoaparátu je jako kouzlo. Focení je dalším mým koníčkem, díky kterému relaxuji, ale mohu si tak i připravit předlohu pro kresbu či malbu.

I fotografie je forma umění, díky které lze zachovat daný okamžik v podstatě napořád. Pro mě je to hlavně způsob, jak relaxovat a dělat něco jiného.

Vaření patří také k mým koníčkům. Přivedla mě k němu moje maminka, která je skvělou kuchařkou i cukrářkou.

Jiným způsobem relaxace a snížení stresu je pro mě poslech hudby. Ačkoli nemám vyhraněný styl, mou srdcovou kapelou je Rammstein.

Konzerty jsou další má záliba. Díky mému taťkovi jsem začala poslouchat i punk a naší každoroční tradicí jsou punkové konzerty, zejména v branických Ledárnách.

Tetování je pro mě způsob, jak lze vyjádřit vlastní přesvědčení, jak se odlišit a jak být sama sebou. A nejde jen o to nechat se potetovat, ale i vzít strojek do ruky a zanechat po sobě něco nesmazatelného. Navíc je super, že k tomu nepotřebujete papír ani plátno... :D

Zkrátka stále objevuji další a další zajímavé činnosti, které by mě bavily a chtěla bych se jim věnovat, takže toto opravdu není vše.

Zastávám názor, že člověk se neustále učí. A kdyby se neučil, zamrznul by a nikam by se neposouval.

Když se zpětně koukám na své kresby, připadají mi nedokonalé, za některé se dokonce stydím. Ovšem kdybych tyto nedokonalosti neviděla, byla by to známka toho, že jsem se nic nenaučila a nikam jsem se neposunula. Proto se člověk nesmí stydět za svou minulost, za pokusy a omyly, které jsou nedílnou součástí vývoje každého člověka, ať už se věnuje čemukoli.

Níže si proto můžete prohlédnout část z mé tvorby, která rozhodně začala dříve než v roce 2005, jen je poněkud obtížné najít staré fotky mých "majstrštyků". :)